MUZEJNÍK REZIDENCE ŠARDICE, ZAUJME TĚ VELICE

ŽÁDNÉ INFORMACE STROHÉ, MUZEJNÍK TI ŘEKNE MNOHÉ

NEJEN KROJ, MĚŘIDLA A VÁHY, ZHLÉDNEŠ ZÁHY

TAM NA KRAJI DĚDINY, KDE SE PSALY DĚJINY


MUZEJNÍK - Muzejní list

17. dubna 2014 v 14:52 | Pavel Foltýn |  Systémové zprávy
Muzejník je připravovaný naučně zábavný občasník vlastivědného spolku, popularizující expozici, badatelství, archeologii, etnografii, estetiku - tvorbu, hudbu, humor, zdravý životní styl, ekologii a turistiku. Jako průvodce expozicí je plánován také v cizojazyčných mutacích. Muzejník s kvízem pro děti (1. foto) a meteorologickým listem J.G.Mendela, který jsem vytvořil, je pojat retro-graficky a neměl by být odepřen žádnému návštěvníkovi s hlubším zájmem o historii obce a náplň výstavních prostor. Bude obsahovat také nové nálezy zajímavých historických snímků (např. 2. foto-poslední c.a.k. četník v Šardicích Wilhelm Korbel) dále popis kroje, mapku (pro pěší a cyklisty) a dobově pojaté reklamy, které případným zájemcům pomohu zpracovat dle secesních písmen a vzorníků ornamentů. O smyslu muzea, činnosti vlastivědné, kalendáři akcí se postupně dozvíte v Muzejníku a na internetových stránkách vlastivědného spolku, které právě čtete. Muzeum je faktickým mostem k naší minulosti, kde odcházející generace může sentimentálně zavzpomínat a v mnohém tu přicházející poučit (3. foto) a místem příběhů, zážitků a seriózních informací. Minulost nejen zachováváme, ale hlavně ukazujeme, což je úkol chvályhodný, prospěšný a potřebný.

 

Cesta krále Jiřího

17. dubna 2014 v 14:48 | Pavel Foltýn |  Historie obce
Cesta krále Jiřího je mnou rozpracovaný projekt od roku 2013 s cílem zvýšení turistické atraktivity regionu, díky stopám po významné kupecké a honácké cestě tudy jdoucí. Do povědomí se dostává jednak formou přednášek, s názvem "Cesta krále Jiřího, aneb cesta je to, co nás spojuje" a hlavně realizací turistické cesty pro pěší (na mapce značena modře), která protíná jednotlivé dráhy z provazce cest (zelené šipky) táhnoucí se od jihu k severu, zmiňované králem Jiřím jako "cesta Čejetská z starodávna vysazená". Připravovanou cestu pro pěší turistiku, jsem navrhl optimálně k poznání všech významných historických míst a přírodních zajímavostí. Poskytuje mnoho zajímavých pohledů krajinou z úseků cest, jimž se říká "suchá vozová", protože jdou vrcholovou částí hřbetu kopce. Jde zajímavým místem Na váze a Na valech v Želeticích. Zachází i do údolí přírodní rezervace na Adamcích v Nenkovicích. Prochází pod Svobodnou horou honáckých stád i pod rondelem u Hrubého kopce na Šardicku. Zde neminete expozici v barokní augustiniánské rezidenci, ani barokní Svatou Trojici, či jediný smírčí kámen na Hodonínsku. Stejnou trasou jezdili tzv. "pojezdní" vybírající v Šardicích mýto, nejspíše v místech vyznačených průsečíků cest. Více v článku "Kupecká cesta".


Obrázky vodních (modrých) ploch v okolí Šardic (červená bublina) ovlivňujících směr provazce cest (žlutá).
Návrh právě realizované turistické "cesty krále Jiřího" (modré tečky).


Autorem přepisu originálu listiny je PhDr.Tomáš Jeřábek. Veřejnost má nyní tak díky němu možnost slovo od slova posoudit, jaký cíl listina sleduje.

My, Jiří z Boží milosti Král Český Markrabě Moravský Lucemburský a Slezský Vévoda a Markrabě Lužický že Oznamujem tímto listem všem že srozuměvše kterak silnice stará kteráž jest nedaleko od zámku našeho Hodonína jenž slove Čejetská silnice a odtud dále Kelčanů Hájku a k Kyjovu jde, opůště se, takže lidé, kteříž z Rakůs neb z Uher tu silnici k Kyjovu činí nové cesty a silnice jichž z starodávna nebylo sobě nalézají a jimi jezdí a tudy z té z starodávna vysazené , kteráž k zámku našemu Hodonínu škoda nemalá přichází. Chtějíce to opatřiti aby ty naše cesty a silnice přestaly. Mocí Královskou a jakožto Markrabě Moravský chcem a s pilností přikazujem, aby ta toliko silnice stála Čejetská tak jakž proc šla k Kyjovu zůstala a clo z starodávna vysazené též silnice mýtnému v Šardicích aby dáno bylo a ktožby tú silnicí jel a u zámku Hodonína mýto zpravil, toho v Šardicích potřebě není dáti. A jiné nové silnice kteréž i té silnici škodí a je na překážku tů aby přestaly a jinů aby ježděno nebylo až do našeho nebo budůcích našich Králův Českých a Markrabí Moravských vůle s odvolání. Pakliby kter že přes toto rozkázání novými silnicemi jezdili, takovým má to bráněno býti, aby tomu zámku našemu ne škoda na cle tím se nedála . Tomu následovně pečeť naši Královské kázali sme přivěsiti k tomuto listu. Dán v Praze , v sobotu před Svatým Jiřím, léta od narození Božího Syna Tisíc ČtyřstéhoŠestdesátého šestého , království našeho léta osmého.

Během bádání v oboru stibologie, jsem se setkal spíše se souhlasnou reakcí při zveřejňování poznatků. Paradoxem je, že kritika přišla pouze z úst těch, co o žádné listině nařizující placení mýta v Šardicích králem Jiřím neví, tudíž nevědí, co vypovídá, maximálně disponují strohou zastaralou informací o trase Hodonín - Čejč - Brno. Což jsem si ověřil. Není proto lehké, prosadit doplnění bílého místa v mapách a atlasech historických cest o tuto dosud opomenutou dálkovou cestu. Není ani lehké zamezit jejímu rozorávání, obzvlášť když k této problematice se oslovení starostové obraceli zády. Tudíž v posledních dvaceti letech orbou razantně zanikla hlavní hluboká cesta, jdoucí od Hovoran, která je uváděna F. Fraisigem , jako střední proud Jantarové stezky z období, kdy zde na Moravských kopcích měli domovinu Keltové a později výrazný vliv Římané, což dokazují nálezy mincí Trajana, Septima Severa, Géty Pia a Galiena. Šlo o velmi dobře postavenou přímou cestu pro první vozy. Rozbor (detailu) jejího proporčního vývoje posledních 250 let je patrný na vojenských mapách, snímkování před kolektivizací a satelitních záběrech (studie šesti obrázků). Nepomohlo, že jsem do cesty zasadil dvoumetrové ořešáky. Za rok byly uorány. Není úcty.



Templářská cesta

17. dubna 2014 v 14:33 | Pavel Foltýn |  Historie obce
Obdobně jako nepochybuji o dálkové "cestě krále Jiřího" jdoucí šardickem, nepochybuji ani o "cestě Templářské" minimálně středoevropského významu. Jednak má shodný směr s cestou "Čejetskou" popisovanou králem Jiřím, ale hlavně komanda templářů v Čejkovicích plnila obdobné funkce jako ostatní komandy, tudíž přítomnost křižovatky významných cest byla podmínkou. Také pod autorským názvem "Templářská cesta" vytvářím projekt pro turistickou cyklostezku. Cykloturisté poznají středověkou spojnici z Hané k jihu, jako pouť do kraje bohaté historie, vína a folklorních tradic. O cestě Templářské jsem se zmiňoval již při první přednášce roku 2011, kde jsem uvedl i indikace pochodových táborů. Jelikož tyto jsou momentálně ve fázi výzkumu, který je časově náročný, rozhodl jsem se výsledky bádání více nezveřejňovat, ale turistickou cestu po stopách tajemných rytířů realizovat.


Obr. Osamocená lípa - Hovorany / pomocné návrhy / detail z barokní kresby kostelů i cest pod obcí Vrbice

 


Keltský telegraf 2014 - vítání jara

17. dubna 2014 v 14:27 | Pavel Foltýn |  Akce
Stejně jako v loňském roce, jsem se první jarní sobotu pokusil s přáteli předat signál světla jdoucí pomocí dalších asi 220 stanovišť napříč zemí od východu k západu. Náš signál byl vidět a potvrzen ze stanovišť Čertoprd, Náklo a Karlák. Pozorovatelé ze Strážovic a sv.Rocha si šíření signálu pochvalovali. Javořinu jsme nezahlédli, pouze blízká stanoviště od Blatnice po Pálavu. Byl to nezapomenutelný večer esoterického spojení skupinek lidí na vrcholcích kopců, hor s přírodou a živlem ohně.



Součástí ověřování kalendářní funkce rondelu v Šardicích bylo fotografování místa východu slunce za rovnodennosti. Realizaci jsem provedl s Petrem Švejbarem. Výsledek vítání prvního jarního slunce vidíte na fotografii. Ověřování budu opakovat i v jiné významné dny. Podklady poslouží pro kresbu hypotetické rekonstrukce rondelu, jež bude součástí tematického okruhu historie v naší expozici.



Hladový most

17. dubna 2014 v 14:20 | Pavel Foltýn |  Historie obce
Inspirací k tomuto článku je mi mostek, který všichni známe. Ač se dá na internetu najít zdánlivě vše, název "Hladový most" nenajdete. Proč je nazván mostek přes "Svodnicu," jak se také říká našemu potoku právě takto a pouze v Šardicích? Co můžeme vyčíst z nápisu: LP 1931 HLADOVÝ MOST RJ.


Jelikož ani kronika obce mostek nezmiňuje, lze usoudit vznik názvu podle robustního vzhledu mostku, který pojal mnoho stavebního materiálu, železa, cihel, malty a betonu. V takovém případě jeho název nejspíš vymyslel podepsaný stavitel, případně pomáhající parta, lopotící se s tím vším, co "Hladový most" nenasytně pohltil do útrob. Obdoba původu názvu může být v hladových zdech, jichž je nespočet. Kdo byl R.J.? To se v zápisech paní Sadílkové nepodařilo zjistit. Co se odehrálo v roce 1931? Kronika píše o období chudoby a krize, projevující se velkou nezaměstnaností. Pravděpodobné je tedy také odvození názvu mostku, podle období chudoby v uvedených letech, kdy nezaměstnaní spoluobčané se stejně jako dnes podíleli na obecně prospěšných akcích. Monogram je však jeden, zatímco na betonové patce ve školní zdi je více. Znění textu a hůře čitelných iniciál na betonové patce je: ZDE PRACOVALI NEZAMĚSTNANÍ VR. 1932 LJ. UM. PJ. OMJ. ŠM. ŠJ


Na meziválečné fotografii jsou zleva míchač malty pan Trávníček, uprostřed mistr zednický Josef Fokt (strýc mého dědečka) a pan Gregorovič zvaný Marten. Všichni ze Šardic.
S jistotou můžeme říct, že nám zhotovitelé staveb zanechali poselství o datu vzniku a poctivě provedenou práci, za kterou se nemusejí stydět, což stvrdili svými iniciály. Kéž je tomu tak i dnes. I nezaměstnaní se zvěčnili, byť jejich poselství za pár let již nikdo nepřečte.
Další fotografie přikládám k dokreslení představy o podobě obce a pracujících v meziválečném období. Jsou zde dělníci a kůň při stavbě školy, pohled na obec ze Špitálky 1932,dvůr s rezidencí a zahradou, stará škola, most opata M. Perschera u Velehradového, stavba Šlézarova domu, parní mašina ve dvoře, kostel s cibulovou bání.


Na závěr přidávám fotografie, kde i vezděný kmen a kachle pomohly v době nouze a chudoby dotáhnout dílo do konce. Staré poctivé cihly s cejchem výrobce se stávají dnes atraktivním dekorem. (Vše ze Šardic). Srdce je symbol augustiniánů a jednička číslo popisné augustiniánského dvora.


Šardické vinařství v minulosti I. část

17. dubna 2014 v 13:54 | Pavel Foltýn |  Historie obce
První vinice vznikly pod "Svobodnů horů" Hejdů, tedy na Staré hoře i Hrubém kopci. Multikulturní nálezy v mnoha horizontech i mince římské jsou důkazem bohatého obchodního styku a osídlení. Používání vína při bohoslužbách dokládá tradici pěstování datovanou k první písemné zmínce o obci roku 1286 a to zřízení kostela sv.Michaela v období držení Šardic Soběhrdem a posléze jeho synem Pardušem.


Doklad pěstování révy a významné výroby vína je dán již v symbolice středověkých pečetí obce, vyjádřené kmínkem se dvěma ovinutými pruty. Jasný podíl na značném rozšíření pěstování vína ve středověku mělo držení Šardic Augustiniánským řádem sídlícím v Brně.

Ke značnému rozvoji vinařství došlo i následným vznikem dalšího primátu - nejstaršího, prvního deskového statku markraběte Jana Jindřicha. Sám Moravský markrabě Jan Jindřich vydal vzorový "Horenský" viniční řád pro Moravu. Roku 1370 Markrabě Jan postupuje Hendlínovi z Hluku Šardickou rychtu, dvůr, právo sídlit v tamní tvrzi a vést správu vinných hor.

Šardičtí měli z vinařství největší prospěch. Víno bylo jakostnější než z vinic kolem Brna. Městská rada v Brně vydala nařízení o povinném zápisu vinic měšťanů do berních knih, aby z nich mohly být vybírány městské dávky. Ten, kdo dal vinici zapsat, mohl do Brna dovážet z venkova víno bez dalšího zdanění. Vinice nakonec pokryly všechna výhodná stanoviště na katastru obce. Vinicím a polím měšťanů z Brna se nejen u nás říká "Brněnky". Tyto názvy nesouvisí s cestou k Brnu. Měšťanům a přespolním držitelům obdělávala vinice najatá čeleď.


Ve významné klášterní obci Šardice, s Augustiniánským klášterním dvorem a tudíž silnou vazbou k řádu Sv. Augustina sídlícího v Brně, Hoře Sv.Klimenta, Boršovu a Novým Hvězdlicím, byla kvalita viničního hospodaření pod vrchním dozorem klášterního prokurátora, inspektora a purkrabího. Obřadní jakostní vína byla součástí mší a desátková na osvěžení. Stolní vína pochvaloval i proslulý lékař J.F.Heroldt z Todtenfelsu. Augustiniánským klášterním sklepem procházel i např. převor Bartoloměj Frigidius, převor Jeroným, převor Barnabeus. Vinice v hoře Kamenné byly založeny převorem Augustinem Clementisem r.1575. Společenský vzestup obyvatel ovlivnil i nově zřízený svobodný dvůr v držbě rytířské šlechty založen Mikulášem hubkou z Utěšenic, který byl později povýšen do vladyckého stavu s oprávněním užívat šlechtický přídomek. Největším odběratelem vína byla samotná vrchnost. Občas mladým vínem spláceli hospodáři půjčené obilí a peníze. Vrchnost si tato vína školila, ta pak v brněnských sklepích vyzrála. Sám prelát Hufnagel a opat Pertscher je vysoko hodnotili. Kvalitní vína se vyrábí v Šardicích dodnes, ale o tom příště.


Anděl na studnici vody | Augustiniáni

17. dubna 2014 v 11:51 | Pavel Foltýn |  Historie obce
Při procházce po břehu mořském přemýšlel svatý Augustin (354-430) nad záhadou Svaté Trojice a přitom v dálce uviděl hrající se děvčátko, jak lasturkou přelévá moře do vyhloubené jamky. Když k děvčátku ze zvědavosti přistoupil blíže, tázal se jej, copak to dělá. Dívenka mu odvětila "vždyť vidíš, přelévám moře do vyhloubené jamky". "Ale to nikdy nemůžeš dokázat" reagoval svatý Augustin. "Tak jak já nikdy nepřeleji moře do té jamky, ty nikdy nepřijdeš na záhadu Svaté Trojice" odvětilo děvče. Někdy se také praví: "Dříve já přeliji moře do tohoto jezírka, nežli Ty pochopíš toto Boží tajemství."

Svatý Augustin rozvinul teologii duchovního života vkořeněnou v lásce, zdokonalenou moudrostí a niterně spojenou s Kristem a církví. Pro porozumění jeho učení je třeba znát jeho nauku o prvotním hříchu a milosti. Člověk byl stvořen jako svobodná bytost a je svým vlastním pánem. Jeho svoboda ho "emancipuje" od Boha. Sv. Augustin bývá často vyobrazován jako učenec - s knihou, psacím brkem nebo s hořícím srdcem po boku (foto 1). V jeho přítomnosti je často anděl s lasturkou na břehu moře, nebo novorozenecká podoba Ježíše.


V Brně se usadili augustiniáni již v roce 1344. Markrabě Jan Jindřich založil roku 1350 nový augustiniánský klášter (původně umístěný vně středověkých městských hradeb) s chrámem Zvěstování Panny Marie a svatého Tomáše, což potvrdil po dostavění kněžiště roku 1356 i papež Inocenc VI. Chrám byl zamýšlen jako pohřebiště moravských markrabat. Význam augustiniánského kláštera jej ochránil před zrušením za reforem císaře Josefa II., nicméně i tak se jej významně dotkly. Josef totiž nařídil (1783), aby augustiniáni opustili klášter u sv. Tomáše, který byl využit jako sídlo moravských politických úřadů (místodržitelství). Augustiniáni náhradou dostali budovy zrušeného kláštera cisterciaček Aula Sanctae Mariae na Starém Brně (foto 2) který založila královna-vdova Eliška Rejčka roku 1323. Tento Starobrněnský klášter (Mendlovo náměstí) dosud augustiniánům patří. Papež Jan Pavel II. udělil kostelu Nanebevzetí Panny Marie titul "bazilika minor" apoštolským breve z 6. 10. 1987. Současným opatem je Lukáš Evžen Martinec.

(foto 3 Skupinka učenců řádu sv. Augustina kolem opata C.Nappa sedícího s křížkem. J.G.Mendel nahoře třetí z leva drží v ruce kvetoucí fuchsii)


Soška anděla na studnici vody je formou štuky centrálním motivem v sále rezidence (čb foto). Dnes je do anděla nevkusně vkomponován svařovaný lustr, památka na nedávnou "Potěmkinovu estetickou školu". Pískovcová soška anděla s lasturkou, byla také do šedesátých let (kolektivizace) ve výklenku nad portálem, ale shodil ji maďar Anton Suňok, když lezl za kamarádkami po fasádě. Mnou vyhotovený model náhradní sošky dívky s lasturkou polévající symbolicky příchozí (barevné foto), čeká na opravu fasády, odstranění zlaté cedulky mylně nazývající rezidenci biskupskou a instalaci kamerového systému, tak aby se soška neztratila, stejně jako měděné parapety z dolní řady oken otočených do ulice. Pískovcová kartuše - erb augustiniánů visící dříve nad vjezdem do dvora byla v letech kolektivizace odsekána, odvezena a vyklopena z korby nákladního auta pravděpodobně na dvůr kláštera Minoritů v Brně, který sloužil, jako lapidárium pro vše kamenné na čem už nikomu nezáleželo. Prostory se dosud vyklízejí. Je málo pravděpodobné, že dožívající odpovědní pracovníci předají dostatečné podklady k dohledání svým současným poctivým nástupcům.

Spiritualita symboliky časové spirály

17. dubna 2014 v 11:41 | Pavel Foltýn |  Systémové zprávy
Energii stromu v růstu sledovaly všechny kultury. Ztotožňování se stromem a vazby s přírodou byly přirozené. Památný dominantní strom dával plody, stal se symbolem lokality, byl uctíván, konaly se pod ním obřady, obětní rituály, kmenová setkání. Posvátné lesy ukrývaly věřící v transcendenci přírody. Symbol niterného citového pouta mezi člověkem a stromem, bylo semínko či plod. Semínko se kladlo nebožtíkovi pod jazyk. Klíčí a stává se z něj strom, který svými kořeny obepíná mrtvé tělo a zemřelý člověk se tak stává součástí rostoucího stromu. Strom je jeden ze způsobů projevů bohů. Nadčasový symbol stromu se objevuje ve výtvarném umění masově od Adama a Evy, jejichž jabloň dodnes roste při soutoku Tigridu s Eufratem. Japonci omezení prostorem prahnoucí po vlastním stromu, miniaturní bonsaje - opak gigantických sekvojí, povýšili na umění. S jarem energie proudící kmenem dává sílu. Zelení mužové jsou oním stromem, víly ovinuté břečťanem vánkem i jiskřivým plamínkem v hloubce nedotčených lesních temnot.



Námět pro kompozici obrazů nebo plastik do kaple rezidence jež jsem přednesl na vernisáži 3.10.2003 při příležitosti "Dnů otevřených dveří rezidence" akce podporující důstojný osud objektu.

Střed / kmen / osoba / Strom stojí uprostřed pomyslného kruhu jehož obvod tvoří koruna. S vycházejícími paprsky slunce se hřeje první vrchol koruny a poslední země z níž roste.

Východ / Na jarní kmen stromu padá stín matky s dítětem v náručí, stojící na kruhu v orientaci východní. Matka hladí dítě po zádech a nevědomky při tom pohledem směřuje dolů pod kmen na zem pokrytou okvětními lístky i ke kořenům stromu. Dítě jenž se jakoby dívá matce přes rameno směrem ke slunci, má díky tomuto jevu, zář z vycházejícího slunce kolem hlavičky. Do tváře mu nevidíme, možná dříme v blaženém hřejivém pocitu klidu a bezpečí.

Jih / Létem oděná dívka jako kmínek s věnečkem ve vlasech stojící na pomyslném kruhu v pozici jižní, svírá v dlaních lasturu s vodou. Svým pronikavým, důvěřivým pohledem směřuje přímo před sebe, na kůru mohutného kmene stromu. Do tvých očí.

Západ / Muž ochránce šlehán podzimním větrem stojící na pomyslném kruhu v pozici západní, třímá v rukou sazenici mladého stromku jehož kořeny se dotýkají spadlého listí. Vrcholek mladého stromku je stočen jako berla učenců. Zkoumavý pohled muže směřuje hluboko do koruny stromu, na větve a plody.

Sever / Syn držící v náručí zesláblou matku stojí na pomyslném kruhu v pozici severní. Jeho pohled směřuje do tváře matky, ta však upřeně pozoruje letící listí a mraky nad korunou stromu osvětlené brzkým zapadajícím sluncem.

Dodatek autora: Mnohé z vizí, které si dáváme za cíl se z pochopitelných důvodů nesplní, což však nebere energii k dosažení snažších cílů. V době, kdy jsem poprvé vyslovil návrh výtvarného pojetí kaple, byl ještě na stropě a klenbě patrný dekor původní fresky táhnoucí se až k pilířům s imitací mramoru. To jsem ještě netušil, že prostor bude kuchyňkou a skladem. Naštěstí nakrátko. Angažoval jsem se tedy víc do podkladů a obhajoby dotací určených k původní podobě kaple a kabinetu opata. Už to bylo na dosah, ale nevydařilo se to. Nejen po tomto "úderu do zad" obtížně hledám energii na dosažení ostatních cílů, které souvisí s realizací a popularizací expozice v rezidenci, jíž jsem autorem.

Článek je doplněn o ilustrační fota.

Olga Vlasáková v Šardicích

17. dubna 2014 v 11:34 | Pavel Foltýn |  Historie obce

Olga Vlasáková (5.5.1934) ilustrátorka a malířka, národopisná sběratelka, publicistka. Vystavovala v Šardicích již při prvních dnech otevřených dveří rezidence, které jsem realizoval v roce 1996 pro podporu důstojného osudu tohoto objektu. Významně se svým postojem a účastí postarala o popularizaci cíle vytvořit z prostor rezidence kulturně společenské centrum pro účely užívané dnes. Občané tak poprvé spatřili prostory doplněné kvalitními výtvarnými díly ze života i bajek typickými nezapomenutelnou poetičností. Druhá velká výstava autorky " Z TOULEK MORAVOU", se konala v rezidenci roku 2006 po deseti letech při příležitosti 720 let od první písemné zmínky o obci. Paní Olga Vlasáková také navštěvovala tvůrce, naše pamětníky, vytvořila v Šardicích řadu děl a uskutečnila první etnografickou přednášku. Byla vděčná, za možnost vidět šardičanky při vysypávání ornamentů pískem. Že není uvedena její výtvarná práce pro Šardice v knize "Šardický kroj", je ostudou.

Šardická chasa

17. dubna 2014 v 11:32 | Pavel Foltýn |  Historie obce

Jindra a Ludva poznali svého otce Petra jen krátce před první světovou válkou, ze které se nevrátil. Petr byl krejčím a výborným muzikantem. Řemeslo i muzicírování na housle a cimbálek podědil po svém otci. Do rodné chaloupky se zatoužil podívat Ludva, asi v roce 1982. Přijel z Jindřichova Hradce a přišel s panem Jankůjem. Poslouchali jsme jeho vyprávění ve světnici chalůpky, spolu s mým dědečkem a otcem.

"Tady byla černá kuchyň s dýmákem a až později šporhýltek" . Vedle okna do dvorka visel obrázek Jana Husa. Pod nim byla postel stařečků přes kerů se dávala deska na kerej se stříhala látka a aj jedlo. V komoře se dalo spávat enom přes léto. Ve světnici jsme spali s rodičama stejně jako otec, když jich bylo osum dětí. Než otec odešel, zahrál nastrójený naposledy na husle, které naladěné pověsil ve světnici nad postelů. Jak otec narukoval, všecko štěstí nás opustilo. Psával lístky, plakali zme dyž neaký došel. Jedneho dňa zme se hráli s bratrem v uličce před chalůpků, kde mamka na břížku vyžínala trávu. Když jsme všecí pohlédli na pošťáka, co přicházal uličků, struny na otcových huslách naráz praskly. Zaleskly se nám všeckým oči, ani pohnůt jsme se nemohli, dyž pošták došel k nám s tůto zprávů, už mamka věděla, že se otec z války nevrátí."

Vdova po Petrovi se naučila řemeslo po muži a po odchodu dětí na schodku chalůpky trávila čas hraním na foukací harmoniku, co jí poradil čejčský doktor pro zahnání smutku. Písničky to byly tesklivé i připomínající jejího muže. Ke stáru Petrášku (jak se jí v Šardicích říkalo) doopatroval v Tasovicích syn Jindřich s manželkou. Jejím přáním bylo, aby lístky z války od Petra zůstaly uschovány na trámu v kuchyni v jeho rodné chalůpce v Šardicích. Podobenka Petra na pomníku padlých v 1. světové válce u fary přes čisté srdce však pro jiné smýšlení ke stejnému bohu není.
Příběh jsem vyprávěl v chalůpce panu Zemkovi. Petráška mu šila první lepší šaty a oblek, když šel na kyjovské gymnázium. Pan Zemek věděl o Petrově sestře Anděle, co se dobře vdala, když si ji v chalůpce krejčířa našel národopisný sběratel výšivek Jan Beránek, právě při vyhledávání tvůrců krojů. Při tom jak pan Zemek vypravoval, jsem si dělal poznámky, k nimž jsem se vrátil bohužel až po jeho smrti. Petrova sestra Anděla publikovala povídky Šardická chasa, které jsem dohledal. Napsal jsem o nich vnučkám "Petrášky", díky nimž jsem získal cenné informace a fotografie. Povídky a podklady k připravované publikaci, jsem poskytl ke zpracování národopisné malířce a sběratelce paní Olze Vlasákové, která k nim vytvořila kresby a část povídek publikovala v šesti číslech ročníku 2005 časopisu Malovaný kraj. Nyní tento soubor kompletuji pro grafické zpracování, s cílem vytvořit publikaci povídek doplněnou o dobové fotografie. Všechny povídky přepisuje do digitální podoby paní učitelka Eva Lysoňková, které pomáhají žáci osmých tříd ZŠ T.G.M. Šardice

Anděla Beránková - Měchurová

17. dubna 2014 v 11:18 | Pavel Foltýn |  Historie obce

Anděla Beránková - Měchurová

7. 1. 1876 - 4. 12. 1962
V chudobné chalůpce krajčířa a muzikanta bohaté na děti, stojící dodnes v uličce pod Drahama v Šardicích, se manželům Josefu a Kateřině Měchurovým narodila dcera Anděla. V rodině se hodně zpívalo, muzicírovalo na malý cimbálek a housle. Látka se stříhala v kuchyni na desce položené na posteli, kde se také jedlo. Vařilo se na otevřeném ohništi, teplo se šířilo i do světnice. Ve světnici a kuchyni u krajčířa Měchury mezi výšivkami a kroji žili čtyři dospělí a osm dětí. Z Anděly tu vyrostla pěvecky nadaná pohledná dívka s bohatým copem, kterou zde při svých poutích Moravou a Slovenskem, našel pozdější manžel, národopisný sběratel Jan Antonín Beránek z Prahy. Žili spolu střídavě v Praze a vilce zvaná Samorostlá v Luhačovicích, kde Jan Beránek zřídil malé národopisné muzeum pro své sbírky. Anděla zde koupila i malou chalůpku č. 206 připomínající její rodnou, kterou vyzdobila kolem oken slováckým ornamentem. Zde psala povídky a básně. Také tu po zabavení ostatního majetku dožila. Životní nadhled a zkušenosti získala při cestování s manželem nejen po Čechách, Moravě a Slovensku, ale také Srbsku, Bosně a Slovinsku. Znala se s Renatou Tyršovou, Ignátem Hermannem, Karlem Václavem Raisem nebo Adolfem Hejdukem. Když jí odrostly tři dcery, počala psát prostým způsobem a dialektem, jemuž doma navykla povídky Šardická chasa, kde se ve vzpomínkách vracela do svého dětství veselého i smutného. Nářečí má ve své prostotě velkou sdělovací sílu, jež ke konci povídek graduje, jako by chtěla odvalit kámen řady nespravedlností, které si po válce uvědomovala. Zřejmě z toho důvodu v povídce pozměnila příjmení Měchurová a skryla se pod pseudonym Babuša Pechurová.


Manželé Beránkovi (č.b.fota), obdarovali mnoho muzeí částí své rozsáhlé národopisné sbírky výšivek a krojových součástí. Snažím se část exponátů dohledat a zapůjčit do naší expozice, která snad bude v budoucnu o ně doplněna, spolu s tématem vývoje "od ručního šití po strojové".

Další články


Kam dál