Dokument v přípravě
Rezidence
1996 - 2016

Kupecká cesta

8. ledna 2014 v 16:35 | Pavel Foltýn |  Historie obce
VÝZNAMNÁ DÁLKOVÁ KUPECKÁ CESTA JDOUCÍ ŠARDICKEM
Pavel Foltýn


Průběhem významné kupecké cesty jdoucí mimo jiné Šardickem se v poválečném období zabýval pan Jan Zemek (1922-1998) amatérský archeolog, kronikář, etnograf a sběratel (foto1). Nedokončené výsledky svého bádání o kupecké cestě nepublikoval ani nezapsal, ale předal ústní formou při mnohých setkáních právě mně a to i fyzicky na místě samotném způsobem prostým "zrovna stojíme na významné kupecké cestě". Cestu projel na kole od Hané po pohraničí ještě před kolektivizací. I já ji projel a navíc sledoval na leteckých snímcích. Důkazů o její existenci a významu je mnoho, přesto tato cesta dosud nebyla náležitě zveřejněna. To, že první vozová cesta přes Šardice jde, se kromě kroniky Šardic (Rudolf Hurt, Otakar Mika 1986), dá vyčíst pouze z mapy Fritze Freisinga (Die Bernsteinstrase 1977) uvedené v německy psaném originálu. F. Freising popisuje cestu přes Šardice jako střední proud jantarové stezky z počátku období doby bronzové a železné. Nálezy kamenné industrie a množství surovin, četných opevněných návrší a rondelu, dokládají výrazný dálkový styk na katastru Šardic, však mnohem dříve. Souvislost s touto cestou mají také sídliště rozprostřená v zákrytu Strážovské akropole( Věteřov, Nechvalín, Sobůlky, Bohuslavice) a jiná dále a výše položená udržující dálkový strategický či obchodní styk.

Optimalizovaný - řízený průběh cesty přes Šardice (katastr), ovlivnil charakter terénu - poloha Kobylského, Čejčského a neznámého Šardického jezera na pokraji vátých písků, před prostupy Ždánského lesa (k Brnu) a Chřibů k severu. Především k Hané a odtud "suchou cestou středomoravskou" do Polabí (severozápad), přes Štíty do Wroclavi (sever), nebo na Kroměříž a dále Moravskou Bránou k Baltu (severovýchod). Cestu chápejme jako provazec jdoucí v širším pásmu. Proudil jak podél západního břehu Kobylského jezera, kde nad Násedlovicemi přešel do vyšších poloh a dal vzniknout mýtnici v Dražůvkách, tak podél Stupavy-Kyjovky. Což je cesta od Poddvorova k Mutěnicím, Jarohněvicím, Mokronovsku (Mokronovský mostek foto3) k Mistřínu (foto4) a Kyjovu.

Významnou strážnou úlohu cesty a oblasti v jihovýchodním cípu Moravy měl Strážovský kopec (417 m.n.m foto2-od Hodonína) pod nímž leží na pomezí obcí Šardice, Nenkovice a Stavěšice kopec Hejda , zvaný také "Svobodná hora" (Heide něm. pastva 327 m.n.m.) Svobodná hora byla od nepaměti jako volná pastva okolních, ale především stád hnaných na větší vzdálenosti od Uher a Hané, nejen na trhy do Hustopeč a Věstonic. Na "Svobodné hoře" se dle kroniky vyplatilo pro putující honáky a kupce čepování piva, vína a pořádání muzik. Praktikování pálení ohňů "Svatojánských" zase dokládá styk kultur, pronásledovaných běženců, poutníků i využití při vojenském tažení. Díky znalosti polohy "Svobodné hory"můžeme stanovit rytmiku a směr přesunu na další "Svobodné" pastvy, např. Svobodné pole u Hustopečí, Mastný kopec, Kraví horu a jiné.


Kupeckou cestu z Rakous přes Šardice dokazuje listina krále Jiřího. Listina krále Jiřího Poděbradského z 18. dubna 1466, vyhotovená na základě žádosti králova příbuzného Jana Kuny z Kunštátu, nařizuje, aby se jezdilo po staré obchodní cestě Čejetské "z starodávna vysazené" jdoucí z Rakous od Břeclavi a Podivína přes Čejkovice, Čejč k Šardicím a dále Kelčanu hájku a Kyjovu. Mýto se platí buď v Šardicích nebo na Hodonínském zámku. Pod zámkem Hodonínem šla cesta z Uher. Kdo zaplatil mýto v Hodoníně, tak v Šardicích dle královské listiny už nemusel, což dokazuje vysokou pravděpodobnost souběhu cest v Šardicích. Král Jiří vyloženě v listině přikazuje , aby silnice Čejetská za starodávna vysazená k užitku zůstala a jiným nově vznikajícím bráněno bylo, jež té staré cestě škodí, aby novými ježděno nebylo, aby přestaly a škoda nemalá na cle se neděla.

Pouhý fakt, že král nazývá cestu starodávnou z Rakous ke Kyjovu cestou Čejetskou, potvrzuje zanedbání významu formulovaných slov v listině dosavadními badateli, kteří jsou dosud spokojeni s výkladem listiny mylně pojednávající o cestě ve směru Hodonín-Čejč-Brno. Břeclav, Čejkovice s komandou řádu Templářských rytířů středoevropského významu, Šardice ve vlastnictví Augustiniánů a Kyjov záměrně ležící na zmiňované cestě Čejetské, jsou tak neprávem opomíjeny. Cestu od Břeclavi po Čejkovice můžeme nazvat také Templářskou. Dosud nepublikovaná fakta o skutečném průběhu zmiňované cesty přes Šardice ponechávají tedy bohužel dosavadní, méně korektní trasy vyvozené z listiny krále Jiřího, jako odborně přijatelné. Optimalizace dálkových tras terénem - pro potřeby prvních uživatelů vozů podle pana Jana Zemka se rozcházejí s teoriemi, které sice dokládají užívání vozů v kulturách před naším letopočtem, ale nepotvrzují existence dálkových vozových cest. Výzkumy z posledních let díky moderním technologiím však nelze opomíjet a tvrzení pana Zemka o existenci upravených a rovnaných dávných vozových cest potvrzují. Uživatel znal pojem času. Ukázku průběhu cest praktikuji v mapách se startem na Dunajském limitu při přednáškách a seminářích specializovaných na historické cesty. Vzhledem ke stále probíhajícímu výzkumu a s ohledem na Maltskou konvenci nemohu veřejnosti sdělovat podrobnější informace. Mým cílem je odborné přehodnocení průběhu cesty Čejetské, jehož jste právě součástí, výzkum, publikování výsledků, s uvedením badatelů následovníků Jana Zemka, profesionálů i amatérů, kteří se stále na výzkumu podílí. I vy můžete být součástí tohoto týmu a mít prostor k prezentaci poznatků. Kupecké cestě bude věnována část expozice v barokní rezidenci v Šardicích.Cesta je to, co nás spojuje".

V souvislosti s tímto tématem přikládám článek od Radka Novotného, který napsal:

Tentokrát bych chtěl popsat fascinující příběh zapáleného amatérského historika, který má rád své okolí a proto navzdory odborné veřejnosti odhaluje tajemství a sdílí Paměť svých předků.
Je to příklad doby, kdy díky internetu a elektronickým zařízením ztrácí vědci výsostné pozice v přístupu k informacím a k prezentované pravdě. Možná se blýská na lepší časy a muzea budou inspirativním a poutavým místem pro sdílení zážitků v době volna.
Již jsem se na blogu věnoval tématu on-line vzdělávání a potenciálu venkovských muzeí v této oblasti, nicméně toto téma osvobození člověka od státu a jeho institucí díky elektronickým médiím probíhá na všech úrovních.
V USA dochází v poslední době k systémové změně vzdělávacího systému, kdy školné na prestižních univerzitách už dosáhlo tak smrtících výšek, že to ohrožuje vzdělávání. Proto se na trh pustily soukromé firmy, které nabízí kvalitní on-line kurzy s nahranými přednáškami od renomovaných expertů - sám jsem některé absolvoval.
Stejné osvobození nastává u sdílení příběhů. Už nemusíme prosit nějaké médium, aby nám v něm laskavě otiskli příspěvek v rubrice "Dopisy čtenářů", protože můžeme své články uveřejňovat na svém blogu, či na sociálních sítích.
Myslím, že by měla nastat revoluce i v prezentaci místního dědictví nebo chcete-li Paměti místa, zejména z důvodu rozvoje venkovské turistiky.
Včera jsem měl dvouhodinovou přednášku o využití příběhů ve venkovských muzeích a potom v rámci volné diskuse mi vyprávěl jeden účastník Pavel Foltýn ze Šardic fascinující příklady Paměti o jejich vesnice a okolí.
Osobně si myslím, že minimálně dvě atraktivity mají potenciál nadregionální úrovně, pro návštěvu i zahraničních turistů.
Jedním příběhem bylo zdlouhavý boj s odbornou veřejností o prokázání, že pradávná obchodní stezka z doby Keltů a Římanů vedla přes jejich vesnici.
První známky vyslechl od místních pamětníků, kteří poukazovali na význam lokálních názvů, jako "svobodná hora" (místa, kde mohli svobodně přenocovat honáci s dobytkem hnaným do Uher), "dolní a horní Draha". Další důkazy, přinesli místní archeologické nálezy amatérů. Začalo mu to vrtat hlavou a začal se pídit po nějakém jiném nezávislém potvrzení tohoto tvrzení (mýtu). Konečně ho našel v místní kronice, kde se o významné obchodní stezce pro vozy psalo. Sesbíral tedy odvahu a všechny tyto argumenty napsal historikovi, který se starými obchodními stezkami na území Moravy zabýval. Tento uznávaný expert za snahu poděkoval a velmi jemně naznačil, že toto nejsou relevantní data.
Pan Foltýn získal přístup k satelitním snímkům, které hypotézu též podporovaly. Cesta přes jejich obec byla přímá a s ohledem na okolní krajinu i logická - rovná, přístupným terénem, tak proč by měla vést oklikou?
Bohužel ani experti na vyhodnocování satelitních map nebyli pro odbornou veřejnost dostatečnou autoritou.
Copak neexistuje síla, která pohne historiky nebo jejich názory?
Většina lidí kolem nás by to vzdala, ne však Pavel. Po nějaké době od kamaráda zjistil, že šlechtic místního panství Jana Kuna z Kunštátu prý jednal s Jiříkem z Poděbrad o povolení vybírání mýtného v Šardicích. To už byl jen krok k finálnímu důkazu.
To se nakonec ukázalo jako zásadní průlom do historické neprůstřelné pevnosti na rozum. V odkazované listině našel jméno jejich obce dokonce hned dvakrát a nakonec našel zásadní důkaz přímo ve formulaci o "pradávné obchodní stezce" přes jejich vesnici a povolení zmíněného mýtného.
Pro cestovní ruch je to příběh se šťastným koncem, ale kolik nadměrného úsilí musí vynaložit místní nadšenci, aby prokázali pravost místních mýtů a vyprávění svých.
Turisti nečtou odbornou literaturu a na dovolené ani nevyhledávají žádné sofistikované studium historických pramenů. Chtějí zážitky, pobavení a poučení. A vytvořit produkt o starověké obchodní trase místy, kde skutečně putovali Keltové, Římané a další národy, by byl opravdový zážitek.
Vyprávět příběhy o tom, jaký byl systému údržby těchto tras, jaká byla pravidla obchodu té doby, jaká byla ochrana obchodníků, by bylo skutečně významné nadregionální téma a pokud by bylo ještě podpořené archeologickými nálezy, vytvářelo by to potenciál i pro autentické suvenýry.
Není nutné organizovat velká představení, dnes se dá v 3D grafice namodelovat celé území i s detaily přechodů přes vodní toky a jiné krajinné prvky.
Digitální příběhy s těmito vizualizacemi, interpretačními fotkami z autentických míst a s obrázky archeologických nálezů, vše s kvalitně namluveným komentářem mohou být velmi přesvědčivým tahákem pro návštěvu obce a okolí.
Proto nebojme se vytvářet příběhy a produkty cestovního ruchu na základě vyprávění místních pamětníků. I historické záhady přitahují pozornost. Prostě se jen chovejme korektně, hledejme nezávislé zdroje, analyzujme podstatu mýtů, co je zrníčkem pravdy a co už vypadá jako lidový nános.
Pokud budou mezi námi takoví zapálení ale i sebevědomí lidé, kteří se snaží navzdory odborníkům poctivě poznávat své okolí a studovat Paměť svých předků (jako byli kdysi místní učitel a pan farář), možná se na výletě jednou dočkáme i více zajímavých expozic a turistických tabulí, které vznikly týmovou prací odborníka otevřeného novým pohledům, místních amatérských expertů, kteří předkládají své poznatky a postřehy místního dědictví a společným úsilím sestavují a oživují příběhy, které zaujmou a poučí.

Radek Novotný je podnikatel, konzultant, vědec a školitel. Již 10 let pomáhá obcím a neziskovým organizacím i soukromým osobám prezentovat místní dědictví formou digitálních příběhů a videí na multimediálních zařízeních.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 jacarta jacarta | Web | 18. června 2015 v 16:43 | Reagovat

pujcka 5000 pribram 8-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama