Dokument v přípravě
Rezidence
1996 - 2016

Větřáky v Šardicích

4. ledna 2014 v 21:10 | dle podkladů z internetu, paní Věry Švandové roz. Viktorinové a pana Antonína Zahnaše upravil Pavel Foltýn |  Historie obce

Šardický větřák: dodnes se říká "na Kopci u větřáku", i když tam už větrný mlýn není. Blízko místa, kde mlýn stával, nedaleko větrákové cesty dlouhou dobu leželo už jen veliké mlýnské kolo z křemence, okované železnou obručí. Byl přivezen od Klobouk u Brna. Na jednom z trámů byl vyznačen letopočet 1862. Původně byl postaven na obecním "pasuňku" na kopci, kde bývalo obecní pastvisko. Brzy však byl přemístěn kousek výše na Čtvrtě, kde lépe chytal vítr. Vystřídala se na něm řada majitelů, poslední z nich Jan Kozák jej koupil od Petra Stani. Větřák také profesor Vladimír Hoffman namaloval do šardické kroniky a mistr Josef Prokop, akadem. Malíř jej věrně zachytil na plátně i s šardickými děvčaty při skládání mandelů.
Když byl větřák ještě v provozu, bývaly v něm veselé besedy, idylické jako v Tůmových Českých mlýnech. Vedla k němu dost široká, trávníkem lemovaná cesta, někdy se po ní rozveselení besedníci kutáleli dolů. Větřák byl zdrojem blahobytu pro majitele, zvláště za I. Světové války. Pro mouku si chodili lidé z celého okolí, i ženy z Dubňan. Mlynář jim dával znamení šátkem uvázaným k lopatě, že si mohou přijít, bylo to daleko vidět. Kromě veselých příhod zaznamenal větřák též smutné události. Pokud ještě prospíval celému okolí, byla mlecím zařízením zachycena a usmrcena žena jednoho z majitelů, od lopat byli pohmožděni ještě dva šardičtí občané, kteří bydleli v domcích pod větřákem. Větřák byl mimo provoz od roku 1928, kdy vítr shodil lopaty a a rozbila se při tom i litinová hlava, která je držela pohromadě.

Popsala: Věra Švandová v Brně 1983

Poslední majitel Kozák zemřel v roce 1985 ve věku 93 let. K větřáku se dostal tak, že když chtěl koupit domek p. Stani na Kopci, ten prodej podmiňoval, že Kozák koupí i větřák a tak se i stalo. Když pak po krátké době se započalo s elektrifikací v obci, začali si majetnější lidé pořizovat i vlastní šrotovníky, navíc byl postaven mlýn na Bábíkovém v Dědině a tak zákazníků ubývalo. Nebylo proto divu, že Kozák se chtěl mlýnu zbavit, ale ono to nebylo jednoduché, protože větřák byl zakreslen ve vojenských mapách, proto nemohl být zlikvidován. Kozák proto odnášel jednotlivé dřevěné části domů, kde je pálil, až zůstala jen kostra, což se stalo nebezpečné dětem, které se zde shromažďovaly k hrám.

Popsal: Antonín Zahnaš kronikář, kapelník a kulturní pracovník

1. Větrný mlýn beraní, o dřívějších osudech tohoto větřáku není nic známo, jen tato zpráva...
Stařeček Václav Svoboda (1828-1890 v Podivíně) vrátil se po 13letém vojákování v Itálii z vojny domů. Na radu a naléhání svých sousedů a známých koupil si větřák v nedalekých Šardicích a přestěhoval jej r. 1863 do Podivína. Zrno se zpracovávalo na hrubou, málo vzhlednou mouku na dvou šardických větřácích.

2. Větrný mlýn beraní, stál sv. těsně u obce. p.č. 1908/2-3
Staří lidé si ještě pamatují na větrný mlýn č. 270 nad Ulicí, který vlastnil roku 1869 Jan Knoflíček, po něm v letech 1880 - 1885 Josef Neisser a jeho syn Vavřinec, 1896 Vincenc Neisser, r. 1890 Vincenc Žůrek z Kunovic, r.1900 Kateřina Pavlíková z Nižkovic, r.1910 Josef Stáňa, r.1920 Josef Loucký a posledním jeho majitelem byl Jan Kozák.

3. Větrný mlýn beraní, stál asi 300 m od obce těsně za dvorem.
Byl postavený r.1841, měl č.371 a stával na Obecních na Padělku. Jedním z prvních jeho majitelů byl František Dokoupil, který zemřel r.1857. Jeho dceru Alžbětu si vzal r.1864 syn vídeňského historického malíře Vavřince Herra ing.Mořic Herr z Hodonína. Posledním známým mlynářem na větřáku byl František Chromý, který po r.1914 zaměnil tuto živnost za hostinskou
Zdroj: internet


Větrné čerpadlo nad vjezdem do Augustiniánského dvora na čerpání vody a sekání sečky. Větrná turbína byla pohonným zdrojem čerpadla pitné vody do rezervoáru, ze kterého byl vodovodem zásobován celý místní dvůr. Torzo větrného čerpadla se stožárem odstraněno v 80. letech 20. Století.
Zřejmě 16 plechových lopatek uložených v prstenci /obruč z úhlového železa/, prstenec lopatek nesen dvojitými výztuhami upevněnými ve středovém kloubovém držáku s ložisky pro osu kola; na kloubový držák uchyceno kormidlo - ploutev; tyčový držák kormidla možno na kloubu otočit o 90° a tím zastavit provoz kola/ natočit je hranou lopatek ke směru větru/.
Ocelová příhradová konstrukce o čtvercové základně; jejím středem až po středový držák osou konstrukce prochází trubka táhla náhonu pro vodní čerpadlo a další stroje.
Podobné konstrukci větrného kola ve Vedrovicích okr. Znojmo nebo u Kobylí okr. Břeclav.

Popsal: Pavel Foltýn

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama