Dokument v přípravě
Rezidence
1996 - 2016

Erby, pečetidla a razítka v Šardicích

1. ledna 2017 v 13:23 | Pavel Foltýn |  Historie obce
Vývoj podob znaku obce a jiné zajímavosti z databáze pamětihodností.


František Fišman (1913-2015) Otec mu padl v I.svět. válce (foto rodiny v knize "Krása Šardického kroje" str.157 vpravo dole). Byl aktivní a čestný již v mládí. Předsedou MNV zvolen 2x. Úřadoval v těžké době. Dokončil silnice, mostky a hřbitov. Uvedl do pořádku finance obce způsobené dluhy občanů na daních.





Farář František Dohnal narozen 31.7.1876 v Čelčicích u Prostějova, zemřel 28.7.1956 v Prostějově. Katolický kněz, básník, esejista, literární kritik z okruhu Katolické moderny, překladatel z francouzské, německé, polské a dánské literatury, dramatik a redaktor. Pokusil se sdružit katolické literáty svou revuí Nový obzor. Dochovala se jeho korespondence, psaná i za působení v Šardicích (1907-1922).Novohvězdlický kaplan P. FrantišekDohnal byl nástupcem faráře P. Josefa Kříže. Šardičtí si ovšem přáli dosavadního administrátora P. Františka Máchala, který byl v oblibě a těžce nesli, když opat Fr.Bařina prosadil 1.3.1907 Dohnalovu investituru. Rozhodli se, že P. Fr. Dohnala na faru nepustí, což mu napsali i v dopise. Ctižádostivý třiatřicetiletý P. Dohnal 7.3.1907 přesto přijel. Vítal ho jeden občan převlečený za žida a druhý za cigánku, následně se shromáždil lid dožadující se bouřlivě jeho rezignace, který jej do kostela nepustil. Nálada demonstrujících i školních dětí se zhoršovala. Několik mužů vniklo na farský dvůr a dobývalo se na faru, kam se P. Dohnal uchýlil. Přes noc lidé tři okna fary vytloukli. Dětem se přikázalo faru obcházet. Druhý den odjel P. Dohnal narychlo do Brna a biskupu Huynovi vylíčil Šardice jako hotové peklo. Huyn pak vyhlásil nad Šardicemi interdikt ( tj. zákaz vyučování náboženství a konání bohoslužeb) 10.3. dal kostel uzavřít. Celý případ pak projednávaly církevní úřady spolu s c.k okresním hejtmanstvím. Starosta Měchura se musel postarat o klid v obci a ochranu Dohnalova majetku. Na další přivítání už za doprovodu c.k. okresního komisaře a 18 četníků přišlo jen několik lidí. P.Frant. Dohnal hned po své instalaci začal rozvíjet politickou činnost. Od r.1911 redigoval v Šardicích měsíčník katolické moderny "Nový obzor". Roku 1912 tu založil Spořitelní a záloženský spolek - raifeisenku s úřadovnou na faře. Pro neshody s opatem Bařinou se rozešel s katolicko-národní stranou i klášterem, kterému vytýkal, že se nestará o chudinu. P.František Dohnal dal do kostela sochy moravských patronů sv. Cyrila a Metoděje. Posílal kostelníka do rodin nenavštěvujících kostel pro inklinaci ke kališnictví, tam kde stačil pověšený obrázek Jana Husa měl kostelník přemlouvat a později i trochu vyhrožovat narukováním do války.


František Saleský Jan Bařina (1863-1943) byl český římskokatolický opat a politik, počátkem 20. století poslanec Moravského zemského sněmu a Panské sněmovny, po vzniku Československa poslanec Revolučního národního shromáždění. Byl členem českých spolků a dlouhodobě byl místopředsedou starobrněnské besedy. Zasedal v letech 1906 - 1913 za Stranu konzervativního velkostatku na Moravském zemském sněmu, kam byl zvolen v zemských volbách roku 1906 za kurii velkostatkářskou v I. sboru. V zemských volbách roku 1913 byl zvolen na Moravský zemský sněm znovu, opět za velkostatkářskou kurii. Od roku 1907 byl také členem Panské sněmovny Říšské rady. Překládal z polštiny a ruštiny. Po vzniku Československa zasedal za Československou stranu lidovou v letech 1918 - 1919 v Revolučním národním shromáždění.Od října 1901 působil jako opat augustiniánského kláštera na Starém Brně. Byl posledním opatem, jenž v rámci prodeje pozemků, nájmů dvora a polí do Šardic zajížděl.


Pískovcová kartuš (znak s atributy) byla umístěna dříve nad portálem do Augustiniánského dvora. V padesátých letech odstraněna a zapůjčena Mendelániu pro výstavu. Odtud se už do Šardic nevrátila. Když jsem 2014 navštívil MZM - Biskupský dvůr, netušil jsem, že budu mít až takovou kliku a s kartuší (hodně připomínající motiv štuky znaku opata, jež je v Šardicích) se setkám. Zmiňovaná kartuše (foto 1, jediné s původním umístěním + 2 detail z Brna) má shodné atributy: opatská berla, opatská infule/mitra, klobouk a třásně v horní části i s orlicí, která je na kružbě studnice v dolní části, jsou totožné se čtyřmi atributy, které se nacházejí ve štukovém dekoru síně rezidence. Proporčně shodný okřídlený anděl dívčí
podoby, třímá v pravé ruce lasturu s vyvěrající vodou dvou proudů, jež dopadají do studnice čtyřpůlkružbového půdorysu. V levé ruce shodně anděl drží atribut vzdělanosti knihu. Kartuše má zřejmě ještě původní barevný nátěr. Štuková výzdoba v reprezentačních prostorách rezidence vznikla právě zásluhou historicky prvního opata augustiniánů v Brně - Matthiase Pertschera po roce 1752. Na štukách se nepodílel žádný významný umělec, vzorníky byly použity nejméně čtvrt století staré. Dekor štukatur stále vychází z motivu pásky. Zajímavou složkou výzdoby a centrálním motivem je osobní znak opata Pertschera - anděl na studnici vody s nápisem: M.P.D.P.A.S.T.- tj. Matthias Pertscher Dominus Primus Abbatus ad Sanctum Thomae. Chybou provádějících štukatérů byla tato písmena napsána zrcadlově obráceně. Na čtvrtém snímku je momentálně nevhodně umístněný lustr v místě, kde nikdy nebyl. Této degradaci jsem chtěl, ale bohužel nemohl zabránit.


Keramická plastika Johana Gregora Mendela (obr.1 a 2), jejíž autorem je Pavel Pazderka ze Šardic, zdobí kabinet opata, který jsem v rezidenci navrhl v podobě konce 19 století a obhájil i dotace pro realizaci. Tento záměr byl však zmařen. Obr.3 pamětní medaile od Ak.soch. V.A.Kovaniče působícího v Hovoranech. Obr.4 a 5, jiné vyobrazení Mendela a géniů genetiky na pamětních medailích.


Obr. 1 keramické nádoby (schnoucí hlína před vypálením a glazováním) se znakem obce, nazvané "Šardická míra", které jsem navrhl k výstavě měřidel pro infokoutek - jako suvenýry v rezidenci. Obr.2 a 3, na němž jsou jiné podoby znaku použitelné na keramických výrobcích a suvenýrech z mé dílny.


Více jak stopadesátiletá těžba lignitu v šardických dolech se jmény Barbora, Maria-Anna, Josef, Ludvík, František Josef I a II., Hildegard, Vilhelm, Moritz, Amálie, Katarina, Herman, Otto, Marianna, Ignác, Julius (obr razítek 1,2), 9. květen a Dukla, se projevila v nové podobě znaku obce (obr.1 dole), platné od roku 2003.


Za mého působení důstojně vyplňovaný a archivovaný meteorologický list (obr.2), jenž jsem zhotovil pro průvodce a turisty, je momentálně veden, jako pouhý cár papíru na čmárání. Momentální trend není zefektivnění turistické atraktivity, nezbývá tedy než čekat, co bude po volbách, zda stejná degradace jako nyní, o čemž rozhodnete i vy, čtenáři tohoto blogu. Návrhy loga Vlastivědného spolku (obr.3,4), případně "Kulturně společenského centra a muzea šardické rezidence", či plakáty-suvenýry pro turisty, Měřidla (obr.5) tematicky k měřidlům a Stolařské nářadí (obr.6) tematicky k řemeslům (nerealizováno) zůstanou v kufru (obr.7), stejně jako idea demokracie, dokud se bude bezostyšně na zastupitelstvu razit názor "Lepší by bylo, kdyby rezidence před lety shořela, nemuselo se do toho vrážet tolik peněz".


ZDROJ: Šardice 700 let obce (R.Hurt, O.Mika 1986)
DATABÁZE PAMĚTIHODNOSTÍ + autorská činnost recyklace perovek ARTRECYCLES : PAVEL FOLTÝN

Jelikož mne omezení znemožnila z politických důvodů realizovat veškeré aktivity v rezidenci, nemohl jsem další výroční výstavu, jako tomu bylo v letech 1996 a 2006 uskutečnit. Nepatrnou část své badatelské práce tedy věnuji slušným a čestným občanům, kteří nenašli v publikaci 730 let obce jedinou zmínku o mém nepopiratelném podílu na realizaci využití barokního objektu - Rezidence, ani zmínku o Ing. Petru Cikrle a Ladislavu Zajíci. Těmito články zároveň nastavuji zrcadlo všem politrukům a pseudopisálkům vědomě ve zmiňované publikaci určujících, kterou část historie je třeba zapomenout. Využívám tedy jediného svobodného způsobu jak k oslavám dodatečně přispět (pozdě ale přece) a to články na těchto necenzurovaných stránkách, které jsem od voleb 2014 po vykonstruovaném
politickém procesu (jenž vedl k ukončení činnosti vlastivědné komise) neaktualizoval.


Plakátky k výstavám z roku 1996 a 2006 dokazují obsah a rozsah, jímž jsem výrazně přispěl k oslavám první písemné zmínky o obci a inicioval důstojné využití objektu. Tyto významné mezníky pro občany znamenaly zjištění, že máme tento jedinečný prostor a bohatou historii, kterou jím lze naplnit a uskutečnit tak atraktivní kulturně společenské centrum, významem přesahující hranice regionu. Kdo o mých pestrých aktivitách a docílené expozici nechce objektivně informovat? Slovy klasika " To víte, jedni orají a vláčí a druzí sklízí". Teď ještě chybí mne po vzoru soudruhů, vymazávat z fotografií, na nichž jsem zachycen, jak pořádám a zahajuji výstavy, jarní tvořivé dílny, koncerty, setkání historických vozidel, soutěže keramických kroužků, noci v muzeu s kočovným divadlem, ale především "Hodové dny otevřených dveří rezidence" (jichž jsem také vč. názvu autorem) a za mnoho let si je oblíbili mnozí občané a rodáci účastnící se hodového veselí. Tato tradice byla roku 2014 bohužel přes mou snahu o udržení, ukončena výměnou zámku dveří rezidence, s jasným cílem znemožnit konání tradičních "Otevřených dveří rezidence". Jenže žijeme v době prolhané.Nejlepší způsob jak vytvářet lidu iluze je jim lhát, kultivovaně řečeno zatajovat skutečnosti. Dobré oplácí se zlým. K životnímu úspěchu je třeba nadání, píle a štěstí a nedostatek toho posledního mnohdy znamená popření prvních dvou. Mocná Štěstěna leckdy vyznamenává nenadané a nepilné a naopak sráží k zemi nadané a pilné. A ještě nechá kolovat pověst o tom, že jí zavržený, byl zavržen nikoli kvůli nepřízni Štěstěny, ale kvůli své neschopnosti. Lstivý je osud, někdy odměňuje zlo a trestá dobro.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama